Mám prý dělat, ,to co mi dělá radost.....Tak se do toho pouštím .Jedno po druhém.....
Hned po ránu utíkám ke své nové knize Je  to zvláštní,jak Vesmír funguje na vaše přání.....tuhle knihu jsem si přála už tak před deseti lety...Jenže jsem ji si v té době neměla asi  mít a pro můj rozvoj,jsem dostala naprosto jiné a řekla bych stejně dobré..A to že mi leží na nočním stolku dne, není náhoda.A to vám řeknu,mám z ní takovou radost, jako bych vyhrála v loterii...A přitom je to jen kniha...Vrátila se mi i velká chut psát,což  mi opět působí i vnitřně velké potěšení....Nedokázala jsem se  přinutit,abych dala dohromady jednu kloudnou větu...Nevím ,čím jsem zapříčila tuhle moji neschopnost ale prostě tomu tak bylo....netlačila jsem na pilu a vyčkávala jsem,jako když šelma čeká na svou kořist....a vyplatilo se....Vždy,pokud mermomocí chcete něco ovlivnit a uspíšit nikdy se vám nebude dařit...Je to spojené v našich životech skoro v každé naší činnosti....  Pokud necítíte při práci radost a máte u toho špatný pocit ,,je na čase přestat tyto věci dělat....Něco uvnitř mi napovídá,že dělám pokroky...bez ohledu na můj věk.....Musím se podívat do své duše a uspořádat svoje rozhodnutí....Skoro celý můj život dělám vše proto,abych vyhověla ostatním..Jsem ta hodná holka .která vždy myslí na ostatní a na sebe nebere ohledy.....což je asi tím,jak jsem byla vychována..Přebíráme ve svém životě vzorce našich rodičů,aniž bychom si tuhle vlastnost uvědomovali....Záměrně nebudu používat v této myšlence předložku ne.....nechci nepřeji si....Už konečně přišel čas myslet na sebe a na svoje potřeby ... na svůj vnitřní klid a radost .. získat pocit,,o své důležitosti .Tomu se říká ,mít se ráda.....  A jaký význam mají tyto tři slova....? A zvláště pro mne?
 Už se nebojím projevit svůj názor a konečně umím říct ne.......  Raduji se s každé maličkosti ve svém životě a pokud mi moje intuice napoví ,abych udělala nějaké rozhodnutí..,Udělám jej...Vidím věci střízlivěji a čím jsem starší,vážím si  všech,jež mi dávají kus ze své energie a otvírají mi jiné obzory....A to nejhlavnější...Svou lásku projevuji jak ve své rodině ale i mimo ní,každý den a nezištně...Bez přetvářky...Tak, jak to umí jen děti...Uvědomuji si,jak je život pomíjivý....Ze dne na den ,můžeš přijít o vše,co je ti drahé a co bereš jako samozřejmost....
 A  jedna z mých velkých radostí jež mi vesmír opět vyplnil?
Jsem v očích mého okolí asi trošku jiná a kdo mě zná,že můj okruh zájmů se točí kolem duchovních věcí a vše co je spojené s duševním zdravím.....
Před pěti lety se mi dostala do rukou kniha irské mističky .Její kniha mě usvědčila,že nejsem  výjimkou tím,čemu věřím a čím se zabývám.....Ve skrytu duše jsem si přála  abych tuhle křehkou ženu poznala osobně....Její kniha ve mně vyvolala velké emoce  ..nedokázala jsem zastavit příliv slz... Po přečtení následovalo spoustu náhod..poznala jsem člověka  pořádajícího přednášky v České republice....a následovaly další události směřující  k ženě plné lásky  s andělskou duší....
A letos se stala jedna nádherná věc....Já se s ní setká a zůčastním se její přednášky... To už není náhoda...Co myslíte? Další věc vyvolávajíci na mé tváři úsměv a splněný sen.....Bože děkuji Ti za vše ,co mi dáváš a děkuji  za vlastnosti,kterými jsi mě obdařil.....   Jsem ti vděčná,že nade mnou držíš ochranou ruku a učíš mě ,jak bych měla žít a radovat se ze života...Stojí za to.......Jsem blázen? to je dobře.......

Milý čtenáři,
Vždycky jsem chtěla napsat knihu,jen jsem nevěděla jak a kdy se budu cítit natolik odvážná,abych k tomu činu přistoupila.Už tak nějak odmalička jsem inklinovala ke knihám a psaní a bylo spoustu lidí ,kteří mě přesvědčovali  ,abych psala.Jenže v každém  období života každého z nás jsou chvíle,kdy naprosto nevěříme tomu ,co nám říká naše okolí a nebo my sami si nevěříme natolik,abychom dokázali zrealizovat svoje sny,zakořeněné někde hluboko v naši mysli.
A jednoho dne přijde den,kdy zjistíte,že by snad už moh nastat ten kýžený den a vy nějak intuitivně cítíte,že to prostě musíte udělat,nečekat,že to přijde samo a nevymlouvat se na to či ono.
Musím přiznat ,že ještě stále si zcela nevěřím a někdy vyvstávají pochybnosti,zdali to,s čím se chci podělit se čtenáři má určitou hloubku a bude umět čtenáře vtáhnout do děje.----------zdali můj způsob vyjádření myšlenek bude natoli fundovaný,aby každý pochopil,co tím chci říci,k čemu čtenáře naviguji a pod.
Ale asi jsem dítě štěstěny a snad i díky všem náhodám jsem ,našla pár lidiček,kteří mě podporují a pomáhají mi k naplnění mého snu.Za to všechno jsem velmi vděčná a jen doufám,že jednoho dne všem těm andělům v lidském rouše ,budu moci vše vrátit a radovat se s nimi z každého úspěchu.

Mé jméno je Nataša Stárková a narodila jsem se v roce 1962 na Slovensku V roce 1966 jsme se přestěhovali s rodiči do Čeaké republiky,do malé vesnice Vranová Lhota  ve Východočeském kraji ,  sedm kilometrů od hradu Bouzov v rodinném domku společně s babičkou .V
tomto domě jsem prožila celé dětství a dospívání i dospělost a to ž do roku 1991,kdy jsem se vdala a odstěhovala se  k manželovi,v té samé vesnici.
Ze začátku jsem si myslela,jak je to ideální,když jsme spolu dokázali překonat všechna úskalí,nastražená do našeho života.
Jenže v životě nejde vždy vše podle našich představ .Už jen ten fakt,že jsme byli každý z jiného prostředí,jiné národnosti,a ještě k tomu jsme měli z předcházejícího vztahu děti,náš vztah prošel zatěžkávajícími zkouškamiaJjen díky podpoře mých rodičů a mé tvrdohlavosti,jsme spolu zůstali a vychovali naše dva kluky a dceru.Samozřejmě zásluhu má na tom všem i můj manžel,bez jeho náklonosti a vůli se přizpůsobit,bych dnes nemohla psát o tom všem ,co jsme prožili a jak jsme si prodělai těžkosti ,chvíle radosti a štěstí.
Nesmím zapomenout i na všechny ty kteří mi rozšířili obzory a ukázali i jiné stránky života,jmenovitě mistra reiky pana -Víta,který mě zasvětil a vedl moje uvědomnění si vlastní osobnosti.Naučil mě vnímat samu sebe jako osobnost a otevřel mé skryté vlohy díky zasvěcení do reiki
Mohla bych pokračovat ještě dále a jmenovat tu spoustu těch osobností,kteří ovlivnili moje vnímání života.....bylo jich nespočetné množství...
Snad bude stačit,když poděkuji těm nahoře,že mi ty lidičky poslai do cesty ,abych se od nich učila,co je správné a co je v životě nejdůležitější.

Děkuji vám všem.




















jjsem  velký optimista a přes veškeré mé bolístky,s kterými se chci se čtenáři podělit ve své knize,i nadále jím zůstávám a věřím,že dokáží byt jen

Od nicoty ke štěstí

Lidská mysl je nevypočitatelná......je čas,kdy si lítáš v oblácích a najednou přijde den,kdy nevíš si rady sama se sebou.
A i když je venku jako na jaře,přesto nás dokáže ovlivnit i sebemenší událost,kterou zrovna nějakým způsobem procitujeme.Kladu si otázku,proč zrovna dnes je mi tak nějak divně a proč u ničeho nemohu vydržet,Jsem jek na jehlách a vše postrádá smysl......
Zřejmě asi vím,co působilo mé rozpoložení a hned se pustím do rozpouštění té ohavné stvůry,která se na mne přilepila.
Kdysi jsem si myslela,že je  naprostá hloupost tvrzení lidí,kteří mě upozornovaly na osoby ,které dokáží celkem slušně vysát člověka ,který oplývá přemírou energie a v podstatě je permanetně v dobré náladě.Jak by to mohli asi udělat,když já se nenechám?Znělo z mých útrob a tvrdošíjně jsem si stála za svým názorem.No samozřejmě ,že je to pravda,a dnes to cítím jak nikdy.A proč.
J e to otázka i vybrací,které na nás působí a každý to pocituje nějak jinak.ale já,poněvadž jsem už delší dobu byla v takovém sametovém rozpoložení a vše se kolem mne kmitalo v barevných odstínech duhy,měla jsem tendenci pojmout celý svět do svého srdce,chtěla předávat svoji energii druhým lidem a nenechat si ten svůk drahokam jenom pro sebe,stalo se přesně to,co se stát mělo.
Copak si můžu myslet ,že má energie je nevyčerpatelná? A i když se stýkám jen s několika lidmi ve svém okolí  a mám ráda své přátele,na některé bohužel dopadne také energie lidí kteří jsou nějakým způsobem s nimi spjatí a kteří bohužel  je natolik ovlivní svou negací,že jsou najednou frustrovaní a  vidí svět jenom černě.Neumím být neviditelná,když mě někdo požádá o pomoc.Když má potřebu se vypovídat,dostat ze sebe všechny emoce,které jsou kryty hluboko uvnitř,nastavit rameno,aby se mohli vyplakat a ulevit svým duším od problémů,nejistot a smutků.A tohle jsem poslední dobou asi dělala dost často a i když ti lidé to nedělali úmyslně,přece se jenom na mě podepsalo všechen ten balast.co na sobě měli nalepený.
A jak z toho ven?
I tohle je jednou z osvědčených metod,jak nastavit mysl zcela jinak ,je to tak trošku jako terapie.a hodně dobrá......Psaním si člověk uspořádá myšlenky a na chvíli zapomene na svůj neklid v duši a nastaví svoji mysl úplně jiným směrem,tím co mu zas dodá tu správnou energii.
Zas mám touhu načerpat tu správnou vubraci z lidí,kteří něco sdělují.co nás nutí se pohnout zas o kousíček dál,co nahlodají naši mysl něčím krásným inspirujícím.Až natolik,že máme touhu dokázat to samé ,nebo ještě víc.Nezastavovat se,i když vše není ja bychom si to přáli  a né všichni sdílí s námi stejně radost či naše názory.A to je právě to ,co nám dodává sílu a pošoupne nás o něco málo dál
A že existují takový lidé,je jisté,jako že je tráva zelená.A moje maličkost má ve svém seznamu přátel takových lidiček pár ,ale má.
A jaké jméno mě napadne,aniž bych musela dlouho přemýšlet?
Ten ,kdo je nablízku a kdo asi cítí stejně jako já.může být jenom jeden.
Když má radost,přímo z ní tryská....Když je smutná..je to výbuch emocí....když miluje ,je to navždy.
Asi jsme byly v minulém životě něčím propojeny a v současnosti jsme se opět musely potkat..
A i když se nevidíme často,je to někdo ,za koho jsem moc vděčná a vážím si ji pro to jaká je.
Její jméno je jako víra....a když máš víru,je život o něco hezčí a lehčí.
Už se směji a je mi krásně........

Jak vypadá štěstí

Pryč je všechna nervozita a šrumec kolem vánoc.A jak jsem si myslela,že mě ovlivní můj handicap,,nestalo se.a to jenom z jednoho prostého důvodu.
Naprogramovala jsem si svoji mysl na pozitivní prohlášení a dokázala jsem víc,než jsem doufala.Moje rodina koukala jak sůva z nudlí,co vše máma udělala pro to,aby letošní vánoce se nesly v duchu štěstí a pohody.Nic nevyváží ten pocit,kdy všichni příslušníci rodiny jako by vycítili můj záměr a přidají se k vašemu úsílí.Samozřejmě zde funguje i nějaká nervozita .Copak můžeš chtít,aby si se shodla ve všem s každým.?Důležité ale je,že každý pochopil.co se od něj očekává a podrobil se danému záměru.
A když konečně še bylo hotovo a nastal tolik očekávaný den  prožívala jsem jej jako malé dítě.
Okamžitě poté,co se moje maličkost probudila.,musela jsem probudit celou rodinu  a s velkýk křikem se neslo po celém domě -Lidi vstávejte .....je Štědrý den.....a začala zpívat vánoční písničky.Odezva byla přesně taková,jakou jsem očekávala.......Nech nás spát.....máme hlad.
Stejně jsem si všimla ,jak všem cukají kouktky a myslí si něco v tom smyslu ,že jsem se zbláznilaMě to ale vůbec nevadilo a jela jsem povyjeté koleji,kterou jsem začala a nechala si úsměv na tváří a dětskou radost.Tolik jsem toužila dát najevo ,jak jsem vděčná za to,že je mám .......
Uděla jsem první krok k tomu,abych jim svoji lásku dala najevo a každého jsem vlepila velkou pusu a objala je.Moje emoce byly tak velké.že jsem málem měla slzy v očích.A při té euforii jsem vzpoměla i na tátu s mámou a hned se mi vybavily vzpomínky na to,jak začínal Štědrý večer u nás doma.Už asi vím po kom jsem,poněvadž zcela stejně vzbudil celýdům táta .Jediný rozdíl byl v tom ,že nezpíval vánoční písně ,ale ty svoje árie.......kolikrát jsme byli všichni smíchy bez sebe.
V té chvíli jsem cítila ,jako by tu oba byli s námi a kolem srdíčka jsem měla takové nádherné šimrání.V duchu jsem jim děkovala za jejich lásku ,i za to že jsou pořád mou součástí,jako by nikdy neodešli.
Užívala jsem si dne bez nějaké nervozity a moje dcera mi pomáhala stejným způsobem udržet si tu vánoční náladu.Chudák kapr Pepa už byl obalený a čekal na tu chvíli až se stane pokrmem na svátečním stole,který jako obvykle prostítala moje dcera.a to si pište,že si na prostření nechala záležet. po shlédnutí na náš stůl jsem zase měla na krajíčku.........štěstím mi srdce opět plesalo a já opět děkoval Bohu za svou dceru.....
Vím,že k dodržování tradic u nás v rodině patří i návštěva hrobů těch ,co už tu s námi nejsou a ani letos jsme tento zvyk nevynechaliVěřím,že ti v nebi mají také vánoce a shůry se dívají na nás,jak jim zdobíme hroby stromečky a ozdobami a při zapálení svící jim svití věčné světlo ,a zvláště v době vánoc.Dívají se na nás a možná jim ukápnou slzy štěstí...
Poté,co jsme postáli u hrobů našich nejbližších a zavzpomínali na ně,jsme se vydali k vánočmímu stromešku u nás ve vesnici ,kde se schází všichni a snaží se podtrhnout tu správnou atmosféru vánoc,i s tím tradičním punčem,který k tomu patří.
A byla jsem zase zcela vyvedena z míry ......ale štastná.Na Štědrý den jsem vešla do místního kostela .snad ani neumím popsat ten pocit,...bylo to neopakovatelné,nádherné......svorně jsme zpívali koledy a mě bylo nádherně.......a opět slzy.....
Kostelem se neslo zvláštní světlo,cítila jsem nádherné smíření a lásku,,,,,,,bylo mi najednou takové teplo....v celým tělem mi procházelo teplo a jácítila jak mi hoří uši ,tvář.....
Nevím jestli to cítili všichni stejně,ale já jsme věděla......byla jsem V božím stánku a Bůh tu byl s námi.....
Zase jsem děkovala Bohu za mé vnímání....chtělo se mi smát a zároven plakat.....
Byla jsem vděčná svému muži,že tu byl se mnou, i moje dcera......
Po těch velkých emocích jsme se vydali domů.čekala nás večeře a taky dárečky ,,,
Bylo nám krásně pospolu a já  byla štastná.......každý si pod stromeškem našel ten svůj balíček od Jéžiška a i když to není jediný důvod Šrědrého dne.Mottem celých vánoc je snad rodina pohromadě,kde mají všichni domov a nikdo není sám.......je to místo kde tě někdo čeká,myslí na tebe a pomáhá ti,když ti život dává rány...
A já ten domov mám,cítím lásku, souznění,vřelost ,štěstí.......jsou to věci,které nejsou samozřejmostí,Je spoustu těch,kdo tohle neprožívá stejně a nemá kam se vracet....Udržujme si štěstí ,,,,jsou to naše poklady.

Queen - Love of my life (w/ lyrics)

Top Tracks for Freddie Mercury (seznam videí)