Dnešní probuzení nbylo zrovna moc vydařené,cítila jsem v sobě napětí a postihl mě jakýsi druh nervozity,který neumím ani pojmenovat.
Ale asi tuším,kde vězí jádro problému.Nevím jak to vnímáte vy,,ale pokaždé,když chci někomu pomoci,jako bych ty jeho problémy vcucla do sebe.Cítím na sobě ,jak jsem bez energie ,nervozita se stupnuje a já kříčím na lidi,kteří za nic nemůžou.Musím si dát na to pozor a nenechat se těmi lidmi vysát,,jsou to tzv.upírci,kterým je po té,.co zahltili svými problémy druhé , naprosto skvěle a my oběti bojujejem sami se sebou.
O to je to horší,když je to někdo z vašich nejbližších..
 V současnosti snad největším problémem je můj bratr.Snažím se mu pomoci  jak jen to jde,absolvuji denně asi pět telefonátu a prožívám jeho zklamání ,vztek,nenávist a v neposlední řadě i sebelítost.Uvědomuji si ted ,kde udělal chyby v manželství a mučí s lítostí,jak mohl být tak slepý,že to neviděl.Tohle je asi častý problém lidí,kteří najednou zůstali sami a kteří měli naprostou závislost na tom druhém.Neumí si představit život bez  své druhé poloviny.Jako by nevnímali realitu.Vždy si říkám,jak by bylo asi mě ,kdyby obdobná zkušenost potkala mě.Nevím.....
v případě mého bratra zřejmě se láska vytratila někam v nedohlednu a vnímání velkého citu je pouze z jeho strany.Naše hovory jsou nekonečné..do určité míry chápu jeho potřebu někomu ventilovat své pocity,jenže vším si musí projít.Nemohu jí přece donutit ,aby jej zas milovala,to je naprostý nesmysl.
Asi každý v takovém případě by byl na straně sourozence, přistihla jsem se při tom,jak se ji zastávám.Překvapuji sama sebe,kde se ve mně bere tenhle pocit.My ženy jsme prostě nevyspytatelné a naše chápání věcí je zcela nepochopitelné.vnímáme naprosto odlišně lásku.
Vzpomínám si ,jaké mi bylo,v určitém období mého života,kdy i mé manželství prodělávalo krizi.Z prvopočátku jsem cítila naprostou bezmoc,konec světa,iluze o věčné lásce byly pryč....
Po té nastalo období,kdy jsem nereagovala na žádný podnět a přestala komunikovat.Myslela jsem ,že zblázním,vnitřně jsem se užírala a doufala,že to bude on ,kdo začne a přeruší to nekonečné ticho.Hrála jsem hru a věděla ,že ji nemohu vyhrát.Mým největším přítelem byla moje dcera,která asi tušila,že se něco děje,ale v jejich letech nechápala,proč  táta s mámou  nemluví.
Pohled na ni mi vždy připomněl,jak malicherné mohou být důvody dospělých lidí,kvůli kterým se naprosto odcizí a zapomenou na to,co jse spojovalo a kvůli čemu by neměli hledět jen na své zájmy,na prosazení svého ega.Jsem žena plná emocí,vnímám vše intenzivně.....musela jsem převzít iniciativu a zachránit  vše,na čem mi tolik záleželo.Otevřela jsem své srdce a vše .co jsem do něj hluboko uložila,předložila pěkně na talíři..Už nevím jaká byla reakce mého miláčka ,ale co vím naprosto jistě,bylo to ,že on prožíval to samé .Jen měl strach přijít a říct jak mu na mě záleží,jak je štastný za naši dceru,jak mu chybí moje střeštěná otevřenost ...ten večer jsme  seděli v kuchyni a mluvili  hodně dlouho.Jeden o druhém jsme se dozvěděli spoustu nového a přišli na to jací jsme oba blázni.
Dnes jsem ráda,že jsem to byla já,kdo udělal v pravý čas ten správný krok,Znám svého muže dokonale a nepokouším se jej nijak předělávat a nutit mu něco,co sám nechce.. A na co jsem pyšná je to,že mi dává naprostou svobodu a věří mi.Vzhedem k tomu,.že jsem Vodnář,  to přímo od partnera vyžaduji a on to ví..Asi bych byla velá lhářka  a tvrdila,že vše je ted u nás dokonalé.Ani náhodou.Jak bych to řekla ......je to o toleranci a o respektování jeden druhého Mám jej samozřejmě ráda  a vím,že bych jej neměnila za nic na světě.I když je občas pěkně protivný a nedá se s ním komunikovat.To raději opouštím bojiště a troubím k ústupu,čekám v ústraní až se  uklidní a uvědomí si,jak mě moc potřebuje a jak jsem ta nejlepší ženská v jeho životě.Tak to vidíte....to je sebevědomí co?
Je to jedna z věcí,nezbytná k tomu,abychom se sami měly rády ,Kolik žen si v tuto chvíli řekne upřimně ,-Já se mám ráda....Dokážete to?