Když jsem přemýšlela,jak by měla začít moje prvotina,dlouho jse hledala nějakou inspiraci a chtěla jsem,aby to to bylo kultivované a na úrovni,abych se mohla srovnávat se spisovateli,kteří už mají zkušenosti s vydáváním knih.
Ale potom jsem si uvědomila, že tohle není vůbec podstatné a že bych naopak měla zůstat sama sebou a použít svůj styl i když není zcela ideální,ale je můj a tudíž to tak i zůstane.
Ale na co nesmím zapomenout ,je poděkovat svým několika přátelům,kteří mě podporovali při mém záměru a měli tu trpělivovost číst moje malé fejetonky a tolerovali moje malé nedokonalosti.Slibuji,že se polepším a udělám maximum pro svůj dlouholetý sen a to vydat svou první knihu,která bude věnovaná všem lidem,které mám ráda a měla jsem ráda,.svým lastním postřehům,těm špatným i těm dobrým a které mi obohatili můj život a posunuly o něco dál.Snad moje zpověd bude i inspirací pro ty ženy,které moje řádky budou číst..
Zklamání
Jsem sama doma a ležím v posteli.slzy mi tečou proudem a nejraději bych se neviděla.Cítím k sobě velikou nenávist a pohrávám si s myšlenkou,co by se stalo,kdybych si šáhla na život.Po chvíli se té myšlenky zbavuji a přesto se cítím jak troska....jsem ponížená a zároven zklamaná....zbavení iluzí........tolik jsem do tohoto vztahu investovala .....
a ten,kterého tolik miluji.mě dal na vědomí,jak mnou pohrdá,jak jsem pro něj zátěží a co vím ještě.
Pořád slyším ty slova vycházející z jeho úst.....-co jsem si to vzal? kam jsem dal oči?nebýt té holk,už tě tady nepotřebuji......
Nemohu unést ten jeho jed a spustí se další vodopád slz a stupnuje se ve mně ještě větší bezmoc.Nejsem si jistá,jestli je to jen bezmoc,co vyvolává ty hrozné emoce......mám zlost na celý svět a vzteky nemohu dýchat.
Snad mi praskne srdce......Přála bych si být někým jiným........a v hlavě se mi ozývá pořád dokola otázka- proč? Za co?
Moje představa o manželství byla plná optimismu a naivně si představovala,že když někoho tak vroucně miluješ,pak je snad samozřejmost,že ten druhý ti to vrátí stejně.Myslela jsem si,že spolu vše překonáme a nic nás nebude moci rozdělit.I když jsem věděla ,že v našem manželství bude figurovat velká konkurentka a to jeho matka.Už od začátku našeho vztahu mi dávala najevo,že mi nic neodpustí ,poněvadž jsem si vzala jejího jediného syna..kterému ona vše podřídila .Dokázala se smířit i s naším snatkem,i když demostrativně odjela s domu.,aby tomu nemusela přihlížet.S lásky ke svému synovi i překousla ,koho si vzal.Takovou nicku.bez majetku a ještě s parchantem.
V halvě mám pořádný zmatek a zkouším se smířit se situací,do které jsem se sama dostala a po které jsem tolik toužila.Tátovi a mámě nemohu říct nic,už i tak něco tuší.A je to tu zas...... je to jak vodopád......už nemohu zůsta doma,.musím ven a vyčistit si mysl z toho prostředí,kde vládne chaos a neklid.Utíkám k řece .J e to můj spojenec .Ještě než zavřu za sebou dveře vidím naši malou dceru,,jako by měla slzy v očích také......nechápe co se děje a při otázce kam jdu odpovím jen tak letmo.Přijdu za chvíli.Pohladí mě očima a já vím,že asi cítí ,jak mi je.Tolik moc ji miluji.......nemohu se na ni dívat.....má smutek v očích......Co mám dělat?
U řeky se teprve rozklepu,snad je to i díky mojí holčičce.,co asi prožívá?........kráčím pomalu po břehu naší malinkaté říčky a koukám ,jak si voda teče tiše a nenápadně.....jen stromy se prohýbají z jedné strany na druhou jak se do nich opírá vítr a když už si myslím,že jsem daleko od lidí a od svých problémů.sedám si na břeh a nechávám své myšlenky také tiše plynout pohledem a vodu.,V hlavě mi hraje symfonický orchest.......nevím které myšlence mám dát přednost.Co budeš dělat?Jak vše dopadne?Vydržíš ten nátlak na sebe.?
V duchu přemýšlím,co bych asi řekla našim,kteří mě varovali.Už slyším jejich reakci......my jsme ti to říkali. a pak přichází další nesmyslná myšlenka-Co asi dělá on? Nevěřím. sama sobě.To snad není možné?
Nevím,jak dlouho sedím u řeky ,uvědomuji si,jak moc jsem zaměřena na sebe a přitom bych měla být se svou dcerou....slzy ze mě vyplavily všechnu bolest a j už vím,že se musím vrátit domů ke své dceři.Ona mě potřebuje.
