Milý čtenáři,
Vždycky jsem chtěla napsat knihu,jen jsem nevěděla jak a kdy se budu cítit natolik odvážná,abych k tomu činu přistoupila.Už tak nějak odmalička jsem inklinovala ke knihám a psaní a bylo spoustu lidí ,kteří mě přesvědčovali  ,abych psala.Jenže v každém  období života každého z nás jsou chvíle,kdy naprosto nevěříme tomu ,co nám říká naše okolí a nebo my sami si nevěříme natolik,abychom dokázali zrealizovat svoje sny,zakořeněné někde hluboko v naši mysli.
A jednoho dne přijde den,kdy zjistíte,že by snad už moh nastat ten kýžený den a vy nějak intuitivně cítíte,že to prostě musíte udělat,nečekat,že to přijde samo a nevymlouvat se na to či ono.
Musím přiznat ,že ještě stále si zcela nevěřím a někdy vyvstávají pochybnosti,zdali to,s čím se chci podělit se čtenáři má určitou hloubku a bude umět čtenáře vtáhnout do děje.----------zdali můj způsob vyjádření myšlenek bude natoli fundovaný,aby každý pochopil,co tím chci říci,k čemu čtenáře naviguji a pod.
Ale asi jsem dítě štěstěny a snad i díky všem náhodám jsem ,našla pár lidiček,kteří mě podporují a pomáhají mi k naplnění mého snu.Za to všechno jsem velmi vděčná a jen doufám,že jednoho dne všem těm andělům v lidském rouše ,budu moci vše vrátit a radovat se s nimi z každého úspěchu.

Mé jméno je Nataša Stárková a narodila jsem se v roce 1962 na Slovensku V roce 1966 jsme se přestěhovali s rodiči do Čeaké republiky,do malé vesnice Vranová Lhota  ve Východočeském kraji ,  sedm kilometrů od hradu Bouzov v rodinném domku společně s babičkou .V
tomto domě jsem prožila celé dětství a dospívání i dospělost a to ž do roku 1991,kdy jsem se vdala a odstěhovala se  k manželovi,v té samé vesnici.
Ze začátku jsem si myslela,jak je to ideální,když jsme spolu dokázali překonat všechna úskalí,nastražená do našeho života.
Jenže v životě nejde vždy vše podle našich představ .Už jen ten fakt,že jsme byli každý z jiného prostředí,jiné národnosti,a ještě k tomu jsme měli z předcházejícího vztahu děti,náš vztah prošel zatěžkávajícími zkouškamiaJjen díky podpoře mých rodičů a mé tvrdohlavosti,jsme spolu zůstali a vychovali naše dva kluky a dceru.Samozřejmě zásluhu má na tom všem i můj manžel,bez jeho náklonosti a vůli se přizpůsobit,bych dnes nemohla psát o tom všem ,co jsme prožili a jak jsme si prodělai těžkosti ,chvíle radosti a štěstí.
Nesmím zapomenout i na všechny ty kteří mi rozšířili obzory a ukázali i jiné stránky života,jmenovitě mistra reiky pana -Víta,který mě zasvětil a vedl moje uvědomnění si vlastní osobnosti.Naučil mě vnímat samu sebe jako osobnost a otevřel mé skryté vlohy díky zasvěcení do reiki
Mohla bych pokračovat ještě dále a jmenovat tu spoustu těch osobností,kteří ovlivnili moje vnímání života.....bylo jich nespočetné množství...
Snad bude stačit,když poděkuji těm nahoře,že mi ty lidičky poslai do cesty ,abych se od nich učila,co je správné a co je v životě nejdůležitější.

Děkuji vám všem.




















jjsem  velký optimista a přes veškeré mé bolístky,s kterými se chci se čtenáři podělit ve své knize,i nadále jím zůstávám a věřím,že dokáží byt jen

Od nicoty ke štěstí

Lidská mysl je nevypočitatelná......je čas,kdy si lítáš v oblácích a najednou přijde den,kdy nevíš si rady sama se sebou.
A i když je venku jako na jaře,přesto nás dokáže ovlivnit i sebemenší událost,kterou zrovna nějakým způsobem procitujeme.Kladu si otázku,proč zrovna dnes je mi tak nějak divně a proč u ničeho nemohu vydržet,Jsem jek na jehlách a vše postrádá smysl......
Zřejmě asi vím,co působilo mé rozpoložení a hned se pustím do rozpouštění té ohavné stvůry,která se na mne přilepila.
Kdysi jsem si myslela,že je  naprostá hloupost tvrzení lidí,kteří mě upozornovaly na osoby ,které dokáží celkem slušně vysát člověka ,který oplývá přemírou energie a v podstatě je permanetně v dobré náladě.Jak by to mohli asi udělat,když já se nenechám?Znělo z mých útrob a tvrdošíjně jsem si stála za svým názorem.No samozřejmě ,že je to pravda,a dnes to cítím jak nikdy.A proč.
J e to otázka i vybrací,které na nás působí a každý to pocituje nějak jinak.ale já,poněvadž jsem už delší dobu byla v takovém sametovém rozpoložení a vše se kolem mne kmitalo v barevných odstínech duhy,měla jsem tendenci pojmout celý svět do svého srdce,chtěla předávat svoji energii druhým lidem a nenechat si ten svůk drahokam jenom pro sebe,stalo se přesně to,co se stát mělo.
Copak si můžu myslet ,že má energie je nevyčerpatelná? A i když se stýkám jen s několika lidmi ve svém okolí  a mám ráda své přátele,na některé bohužel dopadne také energie lidí kteří jsou nějakým způsobem s nimi spjatí a kteří bohužel  je natolik ovlivní svou negací,že jsou najednou frustrovaní a  vidí svět jenom černě.Neumím být neviditelná,když mě někdo požádá o pomoc.Když má potřebu se vypovídat,dostat ze sebe všechny emoce,které jsou kryty hluboko uvnitř,nastavit rameno,aby se mohli vyplakat a ulevit svým duším od problémů,nejistot a smutků.A tohle jsem poslední dobou asi dělala dost často a i když ti lidé to nedělali úmyslně,přece se jenom na mě podepsalo všechen ten balast.co na sobě měli nalepený.
A jak z toho ven?
I tohle je jednou z osvědčených metod,jak nastavit mysl zcela jinak ,je to tak trošku jako terapie.a hodně dobrá......Psaním si člověk uspořádá myšlenky a na chvíli zapomene na svůj neklid v duši a nastaví svoji mysl úplně jiným směrem,tím co mu zas dodá tu správnou energii.
Zas mám touhu načerpat tu správnou vubraci z lidí,kteří něco sdělují.co nás nutí se pohnout zas o kousíček dál,co nahlodají naši mysl něčím krásným inspirujícím.Až natolik,že máme touhu dokázat to samé ,nebo ještě víc.Nezastavovat se,i když vše není ja bychom si to přáli  a né všichni sdílí s námi stejně radost či naše názory.A to je právě to ,co nám dodává sílu a pošoupne nás o něco málo dál
A že existují takový lidé,je jisté,jako že je tráva zelená.A moje maličkost má ve svém seznamu přátel takových lidiček pár ,ale má.
A jaké jméno mě napadne,aniž bych musela dlouho přemýšlet?
Ten ,kdo je nablízku a kdo asi cítí stejně jako já.může být jenom jeden.
Když má radost,přímo z ní tryská....Když je smutná..je to výbuch emocí....když miluje ,je to navždy.
Asi jsme byly v minulém životě něčím propojeny a v současnosti jsme se opět musely potkat..
A i když se nevidíme často,je to někdo ,za koho jsem moc vděčná a vážím si ji pro to jaká je.
Její jméno je jako víra....a když máš víru,je život o něco hezčí a lehčí.
Už se směji a je mi krásně........