Emoce.

 
Dnešni den je jako každý jiný,ale přece je něčím vyjímečný.Jestli se to vůbec takto dá nazvat.Už to ranní vstávání bylo dost nepříjemné.Tolik jsem se těšila,že se konečně vyspím,když nemusím vstávat o půl čtvrté ráno.Člověk míní ....znáte to.
Už od včerejšího odpoledne mě pronásleduje jedna nepříliš dobrá událost,která se týká někoho z mých blízkých.Sama sebe přesvědčuji nahlas,že tomu nesmím podlehnout a vypouštět z pusy taková nehezká slova,která mi tam přicházejí.
Jenže je to silnější než já a pod tíhou silných emocí se proměnuji v zcela někoho jiného.Jsem to vlastně já,kdo se něčím tak odpudivým nechá ovládat?
Krev nezapřeš .Je to prostě ve mně.Mám vztek a čím víc jej posílám pryč,tím více se vkrádá do mé mysli.
 Přemýšlím nad smyslem života.Láska je nádherná věc a o to je krásnější,když ji sdílíš s někým,kdo ji ti dokáže vracet.
Ale co pak ,když jsi s někým skoro čtvt století a najednou zjistíš,že ten druhý Tě zradí tím nejhnusnějším způsobem..Jak mám pomoci někomu,koho tohle potkalo.co mu říci,?mám to s ním řešit ,když vím,že se to vyřešit nedá.?