Inspirace

Už jsem opět tady.Od včerejšího večera,mám nutkání ke psaní,což je neobvyklé vzhledem k tomu,že jsem se výdy musela nutit  abych dala něco dohromady.Dříve to bylo součástí mého života ,že vždy večer,když už vše utichlo a já měla klidnou mysl,jsem psala jak neuvázaná a vůbec jsem nemusela přemýšlet ,o čem vlastně psát.Pak  jako by moje mysl přestala fungovat a já nedostala na papír ani tečku.Dlouho jsem přeýšlela z jakého důvodu se mi to děje a obrátila se na moje přátele,proč nemohu uspořádat své myšlenkové pochody a  vypovídat se z mých pocitů nebo chceteli z emocí.Byla jsem ujištěna,že je to tak u všech lidí,co mjí nějaké vlohy ke psaní a že to nemám zkoušet ,dokud to nepřijde samo.
A měli pravdu.....je to zvláštní,jak funguje lidská mysl.Nevím co se mi za tu dobu odehrálo v mé hlavě,ale jsem si jistá ,že inspirace si vkráčela do mého nitra potichu  a nenápadně a pomaličku mě připravovala k tomu,abych si uspořádala svou psichickou stránku ,aby moje psaní vycházelo přímo od srdce.
Vlastně to začalo  vše jednoho dne,kdy  se mi dostala do rukou kniha Bílá Masajka.Uvědomila jsem si ,jak moc potřebuji číst a jaké my to přináší potěšení,kdy hltám jedno slovo za druhým  a jsem více a více ponořena do obsahu této knihy a osudu hlavní představitelky..Nejenže mě upoutal příběh této mladé ženy ,ale v ten samý okamžik jsem si uvědomila jednu podstatnou věc, .
Člověk se nemusí octnout na druhém konci světa a prožívat  strastiplný život v v Africe, ale může to být klidně žena z našich končin a její příběh může být stejně poutavý  a neutěšený. Kolik dnes je takových ,které musí snášet mnoho útrap od života a zcela se podřídí despotickému muži  či musí bojovat za své děti a za holé přežití?Sama jsempoznala několik takových případů a nevěřila vlastním uším a očím,co dokáže taková žena vytrpět .Jsem energický člověk a v tu ránu jsem  měla sto chutí takového tyrana  zničit  ,aby poznal .jaké to je,když je ponížený,klepe se strachy,nemůže spát, neunese v žaludku žádné jídlo,brečí v koutku a bojí se svěřit někomu ,co pržívá jen proto,že by přišla odplata v podobě facek a kopání a urážek.
Samozřejmě jsem nic takového neudělala a dlouho jsem se snažila vcítit do myšlení těch žen,které jsou v takovém prostředí napořád,nebo pokud je to ten lepší případ zbaví se svého věznitele během několika let a jen díky tomu,že se najde někdo,komu to není lhstejné a nepoužije ten výraz,třeba ....neplet se do cizích věcí nic mi po tom není,asi si to zaslouží,chudáci děti,a další a další výmluvy.
 asi si říkáte ....ale takový je život a nemůžeš ovlivnit vše...Ano,to je pravda. ale vždy se musí najít jeden z tisíce kdo si tohle neříká a s odvahou se pustí do řešení něčího trápení., To samé se stalo i v mém případě.Né ,že bych musela přežívat něco obdobného,jak je uvedeno  v předcházejicích statích,ale i já měla problémy a nevěděla kudy kam a trápila se sama a připadala si zbytečná a slabá
Vracím se ve vzpomínkách do období ,kdy jsem tohle vše prožívala a  nevěřím,že jsem to byla já.Uvědomnění si vlastní osobnosti ,kdy člověk pochopí,že slovo mít se rád ,je o tom nesoudit sám sebe a brát svoje slabosti stejně jako přednosti,kdy si sami sebe musíme začít vážit,není vždy jednoduché a je to otázka i výchovy v rodině.
Nebylo to vždy lehké a já to chtěla vzdát a utéct.chtěla jsem  vše zkoncovat .Nebýt člověka,který vstoupil do mého života,a ukázal mi moji osobnost ,naučil mě komunikaci a brát život zcela jiného úhlu pohledu.V tomto období začalo moje spisovatelská činnost a já psala a psala a neuměla si život představit bez tohoto koníčka,který se vlastně stal mým terapeutem..Trvalo to tři roky a za tu dobu jsem připravila vlastně docela dobrý základ pro můj velký sen ,napsat knihu.Po delší době jsem našla své sešitky s mým dílkem a řeknu vám ,jako bych si prmítala film kde hlavní roli hrají já a prožívám tu znovu všechny mé černé etapy života ,doby kdy jsem se rozvíjela a duchovně rostla jako žena.Nalézám tu smutné příběhy a posléze zas radost a štěstí.A znovu se ptám,kolik toho žena vydrží?
Já to vydržela a mohu říct,že jsem na sebe pyšná.Napadá mě ale otázka.Stál by můj příběh za zveřehnění,najdu ty správné lidi,kteří mi pomohou ,najdu nakladatele?
Budu se snažit zde uvést některou kapitolu zmého šuplíku,jsem zvědavá na vaši reakci..
Uf.......tolik jsem tohle potřebovala dostat na papír........tak zas příště.....s příběhem.