Jak vypadá štěstí

Pryč je všechna nervozita a šrumec kolem vánoc.A jak jsem si myslela,že mě ovlivní můj handicap,,nestalo se.a to jenom z jednoho prostého důvodu.
Naprogramovala jsem si svoji mysl na pozitivní prohlášení a dokázala jsem víc,než jsem doufala.Moje rodina koukala jak sůva z nudlí,co vše máma udělala pro to,aby letošní vánoce se nesly v duchu štěstí a pohody.Nic nevyváží ten pocit,kdy všichni příslušníci rodiny jako by vycítili můj záměr a přidají se k vašemu úsílí.Samozřejmě zde funguje i nějaká nervozita .Copak můžeš chtít,aby si se shodla ve všem s každým.?Důležité ale je,že každý pochopil.co se od něj očekává a podrobil se danému záměru.
A když konečně še bylo hotovo a nastal tolik očekávaný den  prožívala jsem jej jako malé dítě.
Okamžitě poté,co se moje maličkost probudila.,musela jsem probudit celou rodinu  a s velkýk křikem se neslo po celém domě -Lidi vstávejte .....je Štědrý den.....a začala zpívat vánoční písničky.Odezva byla přesně taková,jakou jsem očekávala.......Nech nás spát.....máme hlad.
Stejně jsem si všimla ,jak všem cukají kouktky a myslí si něco v tom smyslu ,že jsem se zbláznilaMě to ale vůbec nevadilo a jela jsem povyjeté koleji,kterou jsem začala a nechala si úsměv na tváří a dětskou radost.Tolik jsem toužila dát najevo ,jak jsem vděčná za to,že je mám .......
Uděla jsem první krok k tomu,abych jim svoji lásku dala najevo a každého jsem vlepila velkou pusu a objala je.Moje emoce byly tak velké.že jsem málem měla slzy v očích.A při té euforii jsem vzpoměla i na tátu s mámou a hned se mi vybavily vzpomínky na to,jak začínal Štědrý večer u nás doma.Už asi vím po kom jsem,poněvadž zcela stejně vzbudil celýdům táta .Jediný rozdíl byl v tom ,že nezpíval vánoční písně ,ale ty svoje árie.......kolikrát jsme byli všichni smíchy bez sebe.
V té chvíli jsem cítila ,jako by tu oba byli s námi a kolem srdíčka jsem měla takové nádherné šimrání.V duchu jsem jim děkovala za jejich lásku ,i za to že jsou pořád mou součástí,jako by nikdy neodešli.
Užívala jsem si dne bez nějaké nervozity a moje dcera mi pomáhala stejným způsobem udržet si tu vánoční náladu.Chudák kapr Pepa už byl obalený a čekal na tu chvíli až se stane pokrmem na svátečním stole,který jako obvykle prostítala moje dcera.a to si pište,že si na prostření nechala záležet. po shlédnutí na náš stůl jsem zase měla na krajíčku.........štěstím mi srdce opět plesalo a já opět děkoval Bohu za svou dceru.....
Vím,že k dodržování tradic u nás v rodině patří i návštěva hrobů těch ,co už tu s námi nejsou a ani letos jsme tento zvyk nevynechaliVěřím,že ti v nebi mají také vánoce a shůry se dívají na nás,jak jim zdobíme hroby stromečky a ozdobami a při zapálení svící jim svití věčné světlo ,a zvláště v době vánoc.Dívají se na nás a možná jim ukápnou slzy štěstí...
Poté,co jsme postáli u hrobů našich nejbližších a zavzpomínali na ně,jsme se vydali k vánočmímu stromešku u nás ve vesnici ,kde se schází všichni a snaží se podtrhnout tu správnou atmosféru vánoc,i s tím tradičním punčem,který k tomu patří.
A byla jsem zase zcela vyvedena z míry ......ale štastná.Na Štědrý den jsem vešla do místního kostela .snad ani neumím popsat ten pocit,...bylo to neopakovatelné,nádherné......svorně jsme zpívali koledy a mě bylo nádherně.......a opět slzy.....
Kostelem se neslo zvláštní světlo,cítila jsem nádherné smíření a lásku,,,,,,,bylo mi najednou takové teplo....v celým tělem mi procházelo teplo a jácítila jak mi hoří uši ,tvář.....
Nevím jestli to cítili všichni stejně,ale já jsme věděla......byla jsem V božím stánku a Bůh tu byl s námi.....
Zase jsem děkovala Bohu za mé vnímání....chtělo se mi smát a zároven plakat.....
Byla jsem vděčná svému muži,že tu byl se mnou, i moje dcera......
Po těch velkých emocích jsme se vydali domů.čekala nás večeře a taky dárečky ,,,
Bylo nám krásně pospolu a já  byla štastná.......každý si pod stromeškem našel ten svůj balíček od Jéžiška a i když to není jediný důvod Šrědrého dne.Mottem celých vánoc je snad rodina pohromadě,kde mají všichni domov a nikdo není sám.......je to místo kde tě někdo čeká,myslí na tebe a pomáhá ti,když ti život dává rány...
A já ten domov mám,cítím lásku, souznění,vřelost ,štěstí.......jsou to věci,které nejsou samozřejmostí,Je spoustu těch,kdo tohle neprožívá stejně a nemá kam se vracet....Udržujme si štěstí ,,,,jsou to naše poklady.