Od nicoty ke štěstí

Lidská mysl je nevypočitatelná......je čas,kdy si lítáš v oblácích a najednou přijde den,kdy nevíš si rady sama se sebou.
A i když je venku jako na jaře,přesto nás dokáže ovlivnit i sebemenší událost,kterou zrovna nějakým způsobem procitujeme.Kladu si otázku,proč zrovna dnes je mi tak nějak divně a proč u ničeho nemohu vydržet,Jsem jek na jehlách a vše postrádá smysl......
Zřejmě asi vím,co působilo mé rozpoložení a hned se pustím do rozpouštění té ohavné stvůry,která se na mne přilepila.
Kdysi jsem si myslela,že je  naprostá hloupost tvrzení lidí,kteří mě upozornovaly na osoby ,které dokáží celkem slušně vysát člověka ,který oplývá přemírou energie a v podstatě je permanetně v dobré náladě.Jak by to mohli asi udělat,když já se nenechám?Znělo z mých útrob a tvrdošíjně jsem si stála za svým názorem.No samozřejmě ,že je to pravda,a dnes to cítím jak nikdy.A proč.
J e to otázka i vybrací,které na nás působí a každý to pocituje nějak jinak.ale já,poněvadž jsem už delší dobu byla v takovém sametovém rozpoložení a vše se kolem mne kmitalo v barevných odstínech duhy,měla jsem tendenci pojmout celý svět do svého srdce,chtěla předávat svoji energii druhým lidem a nenechat si ten svůk drahokam jenom pro sebe,stalo se přesně to,co se stát mělo.
Copak si můžu myslet ,že má energie je nevyčerpatelná? A i když se stýkám jen s několika lidmi ve svém okolí  a mám ráda své přátele,na některé bohužel dopadne také energie lidí kteří jsou nějakým způsobem s nimi spjatí a kteří bohužel  je natolik ovlivní svou negací,že jsou najednou frustrovaní a  vidí svět jenom černě.Neumím být neviditelná,když mě někdo požádá o pomoc.Když má potřebu se vypovídat,dostat ze sebe všechny emoce,které jsou kryty hluboko uvnitř,nastavit rameno,aby se mohli vyplakat a ulevit svým duším od problémů,nejistot a smutků.A tohle jsem poslední dobou asi dělala dost často a i když ti lidé to nedělali úmyslně,přece se jenom na mě podepsalo všechen ten balast.co na sobě měli nalepený.
A jak z toho ven?
I tohle je jednou z osvědčených metod,jak nastavit mysl zcela jinak ,je to tak trošku jako terapie.a hodně dobrá......Psaním si člověk uspořádá myšlenky a na chvíli zapomene na svůj neklid v duši a nastaví svoji mysl úplně jiným směrem,tím co mu zas dodá tu správnou energii.
Zas mám touhu načerpat tu správnou vubraci z lidí,kteří něco sdělují.co nás nutí se pohnout zas o kousíček dál,co nahlodají naši mysl něčím krásným inspirujícím.Až natolik,že máme touhu dokázat to samé ,nebo ještě víc.Nezastavovat se,i když vše není ja bychom si to přáli  a né všichni sdílí s námi stejně radost či naše názory.A to je právě to ,co nám dodává sílu a pošoupne nás o něco málo dál
A že existují takový lidé,je jisté,jako že je tráva zelená.A moje maličkost má ve svém seznamu přátel takových lidiček pár ,ale má.
A jaké jméno mě napadne,aniž bych musela dlouho přemýšlet?
Ten ,kdo je nablízku a kdo asi cítí stejně jako já.může být jenom jeden.
Když má radost,přímo z ní tryská....Když je smutná..je to výbuch emocí....když miluje ,je to navždy.
Asi jsme byly v minulém životě něčím propojeny a v současnosti jsme se opět musely potkat..
A i když se nevidíme často,je to někdo ,za koho jsem moc vděčná a vážím si ji pro to jaká je.
Její jméno je jako víra....a když máš víru,je život o něco hezčí a lehčí.
Už se směji a je mi krásně........